Zdarec palec. Aby
bylo vyprávění o našem tripu kompletní, je třeba doplnit hlavní část a to lezení
v Bishopu. Kdo tam již byl, ten
může přestat číst, protože ví co příjde. Nádhera, paráda, bomba, mega, super....atd. Je to tak, nekecám :-) Ale
pěkně po pořádku.
První den v Bishopu
byl pro nás zároveň i prvním lezeckým dnem. Unavení po dlouhé a
"strastiplné" cestě jsme zamířili do nejbližších skal s tím, že název
oblasti (Happy boulders) se přece musí zakládat na pravdě. S rohlíkem na tváři
a zapůjčeným průvodcem v rukách jsme vyběhli k prvním bouldrům a začali mezi
nimi radostně pobíhat, osahávat je a odhadovat jejich obtížnost. Klasika v nové oblasti. Zkusili jsme pár lehčích věcí a vytipovali
bouldry, které nás určitě pustí. To, že
to zatím nešlo ani nakrokovat, jsme připisovali mo(mentální) únavě....Klasika v
nové oblasti.
 |
| Happy Boulders |
 |
| Výhled z Happy Boulders |
Oblast Happy boulders
vypadá jako obrovská trhlina v kopci se stovkami kamenů rozházených uvnitř.
Kdyby člověk šel v noci okolo a netušil co je před ním, tak zhučí přímo do
oblasti.
Kameny jsou z načervenalé
vulkanické horniny, která tvoří nejrůznější dirky všech myslitelných velikosti
a tvarů, obliny beroucí i neberoucí,
kousavelé lišty a bizardně tvarovaná madla. Myslím, že oblast není úplně vhodná pro začínající lezce, ale pokud
člověk leze cca 6C a víc tak je v úplném ráji. Byli jsme z této oblasti tak nadšení, že jsme se tam vydali i
následující den. Vylezli jsme si pár krásných šutrů a dali spoustu
pokusů do projektů.
 |
| Ketron Classic, V4 |
 |
| Kling And Smirk, V2 |
Protože jsme byli pořád nějací slabí a protože hlásili asi
40stupňů, rozhodli jsme se dát třetí den půl dne rest. Zašli jsme si do města,
kde jsme si hned v prvním outdoor shopu zakoupili
vlastního průvodce a v dalším asi hodinu slintali nad průvodcema na ostatní
bouldrové oblasti v USA (Joshua tree atd.). Odpoledne jsme se vydali opět do
Happies, kde Reňa nazkoušela poslední kroky svého projektu Beer Tumor,
V3 a já krokoval začátek bouldru Dance the Night Away, V11 (že by jednou moje
první 8a???) a vylezl si variantu bouldru Rave (V7) ze stoje za V5.
 |
| Rave, varianta V5 |
 |
| Krokování Beer Tumor, V3 |
Následující den jsme zavítali do nové oblasti s poněkud
neveselým, ale o to pravdivějším názvem Sad Boulders. Celý den se nesl v duchu nepochopení
obtížnosti bouldrů a tápání po správném software. I tak se nám ale
podařilo utrhnout z boulderingového stromu života pár skvostů...Já dal místní
klasiku Molly, V5 a Shizam Sit ve verzi
za V7 (pokud bych dokázal začít níže tak by to bylo V9 a úplně od začátku V11,
tak třeba příště). Reňa znechucená krokováním V0 si nakonec spravila náladu přelezením
stropového boulderu The
Space Suit, V3.
 |
| Shizam Sit, V7 |
 |
| The
Space Suit, V3 |
Po restu jsme se rozhodli pro další objevitelskou výpravu a to do Buttermilks. Příjezd do oblasti po 3 mílovém tankodromu z nás
málem vytřepal duši, ale odměnou nám byla nádherná scenérie dinosauřích vajec a zasněžených vrcholků hor v pozadí.
 |
| Buttermilks main area |
Scéna s rohlíkem a průvodcem v ruce se
opět opakovala a první Highbally na sebe nenechaly dlouho čekat....ten za V1 ještě
šel, v tom za V2 už Reňa začala bojovat s hlavou. Byla to fakt docela výška a
bouldrování tím nabíralo nových rozměrů. Vylezli jsme si pár
"lehčích" bouldrů, nejtežší z nich byl Funky Tut za V3, který nám
paradoxně nejtěžší nepřišel. Já dal pár solidních pokusů v místní, sluncem rozpálené klasice Iron
man, V4 (který si původně vyhlídla Reňa) ve Verdad, V5 a v Bowling Pin Sit Start za V6. Žádný přelez se bohužel nekonal. Za celý den jsme stihli projít jen malou část hlavní
oblasti Buttermilks, i to však stačilo k naprosté devastaci kůže.
 |
| Unnamed V1 |
 |
| Verdad, V5 |
 |
| Hager Arete, V0 |
Shodli jsme se, že Buttermilks je naprosto dechberoucí
oblast....ve všech směrech....občas vám dech vyrazí výhled, občas nedýcháte
strachy, občas bolestí na ostrých lištách a občas vám ho vyrazí obtížnost
bouldru. I když jsme nic těžkého nepřelezli, zalezli jsme si parádně a užili si nádhernou scenérii.
Další lezecký den jsme se vydali do starých známých Happies.
Tento zvláštní den si budu pamatovat ještě hodně dlouho (Reňa asi taky). Od
rána jsem sbíral vpodstatě vše co jsem vyzkoušel. Po rozlezech za V1 až
V3 jsem poslal na třetí pokus silový The Clapper V6 a v podobném duchu další V6
bohužel Unnamed a pak ještě Not Another Brit In Bishop V7 a Stroking the Walrus
V7. Reňa se bohužel ten den trápila, a tak to zkoušela jen v lehčích věcech.
 |
| The Clapper |
Následoval rest... město, nějaký národní park či co a
odpočinek v horkých pramenech...
Po restu se karta obrátila a prozměnu to kosila zase Reňa.
Nejdřív poslala svůj projekt Beer Tumor V3, který ji trápil od prvního dne a
hned nato poslala i variantu Beer Tumor Right za V4. Aby toho nebylo málo
přidala ještě Baroque, V3 po dírkách a místní klasiku Solarium, V4. Masakr! :)
 |
| Beer Tumor Right, V4 |
 |
| Solarium, V4 |
Já poslal taky jednu klasiku Captain
Hook, V5 (můj software jen pro velké nebo krutě silné) a posnažil jsem se v
Therapy, V8. Bohužel chyběla vytrvalost a ještě že tak, protože jsme na konec v
průvodci zjistil, že boulder vlastně začíná ještě víc vlevo než jsme ho
nastupoval já.....
Poslední lezecký den jsem se už jen poflakovali po
Buttermilks a utvrzovali se v tom, že je třeba přes zimu opravdu pilně trénovat.
Chtěli jsme dát ještě jeden lezecký den ve vzdálenější oblasti
Pocketopia, ale začalo pršet, tak jsme si tam bouldry jen obkoukli a zase někdy
příště....
 |
| Deštivý odjezd z Pocketopia |
Shrnuto podrženo - zalezli jsme si skvěle a v Bishopu jsme
rozhodně nebyli naposledy (už máme i klubovou kartu v místním obchoďáku)
Já: 4x V5, 3x V6 a 3x V7
Renda: 4x V3 a 3x V4 (jedno ještě přidala ve Squamishi po
cestě zpátky do Whistleru)
a oba nespočet lehčích .... dost dobrý ne?
PS: A když už jsme hovno lezli, tak jsme aspoň dobře vypadali!
 |
| Dokonalé sladění topu a bot! |
