Bishop bouldering (autor Michal, korektura Renda)

Zdarec palec. Aby bylo vyprávění o našem tripu kompletní, je třeba doplnit hlavní část a to lezení v Bishopu. Kdo tam již byl, ten může přestat číst, protože ví co příjde. Nádhera, paráda, bomba, mega, super....atd. Je to tak, nekecám :-) Ale pěkně po pořádku. 

První den v Bishopu byl pro nás zároveň i prvním lezeckým dnem. Unavení po dlouhé a "strastiplné" cestě jsme zamířili do nejbližších skal s tím, že název oblasti (Happy boulders) se přece musí zakládat na pravdě. S rohlíkem na tváři a zapůjčeným průvodcem v rukách jsme vyběhli k prvním bouldrům a začali mezi nimi radostně pobíhat, osahávat je a odhadovat jejich obtížnost. Klasika v nové oblasti. Zkusili jsme pár lehčích věcí a vytipovali bouldry, které nás určitě pustí. To, že to zatím nešlo ani nakrokovat, jsme připisovali mo(mentální) únavě....Klasika v nové oblasti.

Happy Boulders

Výhled z Happy Boulders

Oblast Happy boulders vypadá jako obrovská trhlina v kopci se stovkami kamenů rozházených uvnitř. Kdyby člověk šel v noci okolo a netušil co je před ním, tak zhučí přímo do oblasti.   

Kameny jsou z načervenalé vulkanické horniny, která tvoří nejrůznější dirky všech myslitelných velikosti a tvarů, obliny beroucí i neberoucí, kousavelé lišty a bizardně tvarovaná madla. Myslím, že oblast není úplně vhodná pro začínající lezce, ale pokud člověk leze cca 6C a víc tak je v úplném ráji. Byli jsme z této oblasti tak nadšení, že jsme se tam vydali i následující den. Vylezli jsme si pár krásných šutrů a dali spoustu pokusů do projektů.

Ketron Classic, V4

Kling And Smirk, V2

Protože jsme byli pořád nějací slabí a protože hlásili asi 40stupňů, rozhodli jsme se dát třetí den půl dne rest. Zašli jsme si do města, kde jsme si hned v prvním outdoor shopu zakoupili vlastního průvodce a v dalším asi hodinu slintali nad průvodcema na ostatní bouldrové oblasti v USA (Joshua tree atd.). Odpoledne jsme se vydali opět do Happies, kde Reňa nazkoušela poslední kroky svého projektu Beer Tumor, V3 a já krokoval začátek bouldru Dance the Night Away, V11 (že by jednou moje první 8a???) a vylezl si variantu bouldru Rave (V7) ze stoje za V5.

Rave, varianta V5

Krokování Beer Tumor, V3

Následující den jsme zavítali do nové oblasti s poněkud neveselým, ale o to pravdivějším názvem Sad Boulders. Celý den se nesl v duchu nepochopení obtížnosti bouldrů a tápání po správném software. I tak se nám ale podařilo utrhnout z boulderingového stromu života pár skvostů...Já dal místní klasiku Molly, V5 a Shizam Sit ve verzi za V7 (pokud bych dokázal začít níže tak by to bylo V9 a úplně od začátku V11, tak třeba příště). Reňa znechucená krokováním V0 si nakonec spravila náladu přelezením stropového boulderu The Space Suit, V3.

Shizam Sit, V7

The Space Suit, V3

Po restu jsme se rozhodli pro další objevitelskou výpravu a to do Buttermilks. Příjezd do oblasti po 3 mílovém tankodromu z nás málem vytřepal duši, ale odměnou nám byla nádherná scenérie dinosauřích vajec a zasněžených vrcholků hor v pozadí.

Buttermilks main area

Scéna s rohlíkem a průvodcem v ruce se opět opakovala a první Highbally na sebe nenechaly dlouho čekat....ten za V1 ještě šel, v tom za V2 už Reňa začala bojovat s hlavou. Byla to fakt docela výška a bouldrování tím nabíralo nových rozměrů. Vylezli jsme si pár "lehčích" bouldrů, nejtežší z nich byl Funky Tut za V3, který nám paradoxně nejtěžší nepřišel. Já dal pár solidních pokusů v místní, sluncem rozpálené klasice Iron man, V4 (který si původně vyhlídla Reňa) ve Verdad, V5 a v Bowling Pin Sit Start za V6. Žádný přelez se bohužel nekonal. Za celý den jsme stihli projít jen malou část hlavní oblasti Buttermilks, i to však stačilo k naprosté devastaci kůže.

Unnamed V1

Verdad, V5

Hager Arete, V0

Shodli jsme se, že Buttermilks je naprosto dechberoucí oblast....ve všech směrech....občas vám dech vyrazí výhled, občas nedýcháte strachy, občas bolestí na ostrých lištách a občas vám ho vyrazí obtížnost bouldru. I když jsme nic těžkého nepřelezli, zalezli jsme si parádně a užili si nádhernou scenérii.

Další lezecký den jsme se vydali do starých známých Happies. Tento zvláštní den si budu pamatovat ještě hodně dlouho (Reňa asi taky). Od rána jsem sbíral vpodstatě vše co jsem vyzkoušel. Po rozlezech za V1 až V3 jsem poslal na třetí pokus silový The Clapper V6 a v podobném duchu další V6 bohužel Unnamed a pak ještě Not Another Brit In Bishop V7 a Stroking the Walrus V7. Reňa se bohužel ten den trápila, a tak to zkoušela jen v lehčích věcech.

The Clapper

Následoval rest... město, nějaký národní park či co a odpočinek v horkých pramenech...

Po restu se karta obrátila a prozměnu to kosila zase Reňa. Nejdřív poslala svůj projekt Beer Tumor V3, který ji trápil od prvního dne a hned nato poslala i variantu Beer Tumor Right za V4. Aby toho nebylo málo přidala ještě Baroque, V3 po dírkách a místní klasiku Solarium, V4.  Masakr! :)

Beer Tumor Right, V4

Solarium, V4

Já poslal taky jednu klasiku Captain Hook, V5 (můj software jen pro velké nebo krutě silné) a posnažil jsem se v Therapy, V8. Bohužel chyběla vytrvalost a ještě že tak, protože jsme na konec v průvodci zjistil, že boulder vlastně začíná ještě víc vlevo než jsme ho nastupoval já.....

Poslední lezecký den jsem se už jen poflakovali po Buttermilks a utvrzovali se v tom, že je třeba přes zimu opravdu pilně trénovat. Chtěli jsme dát ještě jeden lezecký den ve vzdálenější oblasti Pocketopia, ale začalo pršet, tak jsme si tam bouldry jen obkoukli a zase někdy příště....

Deštivý odjezd z Pocketopia

Shrnuto podrženo - zalezli jsme si skvěle a v Bishopu jsme rozhodně nebyli naposledy (už máme i klubovou kartu v místním obchoďáku)

Já: 4x V5, 3x V6 a 3x V7

Renda: 4x V3 a 3x V4 (jedno ještě přidala ve Squamishi po cestě zpátky do Whistleru)

a oba nespočet lehčích .... dost dobrý ne?

PS: A když už jsme hovno lezli, tak jsme aspoň dobře vypadali!

Dokonalé sladění topu a bot!