Novinky ze zámoří a první velká cesta

Dneska toho bude hodně! Takže uvařit čajíček, nohy do tepla a jdeme na to!!

Asi jsem to minule nezmínila, ale sotva jsme se nastěhovali do domečku na Blueberry hill a trochu se tam zabydleli, bylo nám oznámeno, že se na konci října budem muset zase vystěhovat...really??? Really!! Byl to trochu stres, protože momentálně je ve Whistleru téměř nemožné sehnat ubytování, navíc jako pár a se psem......ještě že máme ty kamarády a dobrou karmu! Bydlení se našlo!!
Domek nám sice trochu padá na hlavu, z pokoje (který před úpravami připomínal spíše smrduté doupě) máme výhled do skladiště a na koupelnu je nás 5, ale je to skvělá lokalita a spolubydlící jsou prima...
Kdo by chtěl virtuální návštěvu našeho kamrlíku kuk na video (nafotit to nešlo jak je to malé :-D)

Konec října jsme kromě stěhování trávili taky dobrovolničením. Konkrétně jsme pomáhali s přípravami Haunted House neboli strašidelného domu na Halloween (v onen strašidelný dům se na týden proměnil ten dům ve kterém teď bydlíme). Za odměnu jsme si pak mohli zastrašit a užít si pravý Halloween! A byla to velká legrace děsit lidi....být tím, kdo domkem procházel, s prázdnýma gaťkama bych asi nevyšla :-D

Kdo nepoznal Míšu?

Ano, ta dáma v šatech jsem já!!

Zahrála jsem si i na zombií :)

My všichni strašáci! (já teda na této fotce chybím...)

Kdo by se chtěl o projektu Haunted House dozvědět víc a kouknout i na fotky z baráku a zahrady ať si na fejsíčku najde stránku Whister Haunted House!

Většinu října bylo ve Whisteru opravdu ošklivo, silně pršelo a tak už jsme se nemohli dočkat až odtud vypadnem a užijeme si ještě trochu tepla.....v Bishopu, v Californii...
V neděli 2. listopadu cca v 11h bylo autíčko nabalené a my připraveni vyrazit na naši první velkou cestu :) Na hranicích jsme byli co by dup, vyřízení mého turistického víza proběhlo také hladce (úředník byl sice totálně zpruzený, ale alespoň rychlý) a už jsme stáli na americké půdě.....pro mě to byl zvláštní pocit... opravdová Amerika! Ta co ji znám z filmů a seriálů....WOW!

Kanadsko-americká hranice

Do cíle zbývalo asi 1700km, které jsme se rozhodli rozložit do několika dní a vzít to po údajně nádherném oregonském pobřeží Pacifiku.....jestli je opravdu tak nádherné jsme bohužel nezjistili, protože nám celou dobu lilo jako z konve....po pár stech mil jsme to vzdali a vrátili se do vnitrozemí na dálnici....snad příště :)

Aspoň rychlý kuk na rozbouřený oceán ...

 na písečné duny....

a na Santovy sobíky :)

Cesta vnitrozemím nakonec zas taková nuda nebyla, i na ní se nám naskytly krásné výhledy....autoturistika není vůbec špatný sport! :-D

Jak už to tak na správných výletech bývá i my jsme si užili krušné chvíle....první přišla hned první večer, kdy se nám po krátkém zastavení na odpočívadle nějakou dobu nedařilo nastartovat autíko....teda jako nastartovat šlo, ale vzápětí zase umřelo....povím vám, chvíli jsem se bála že se žádný Bishop konat nebude a že budem rádi, když se nějak dostaneme zpátky do Kanady.... na pomoc nám ale přispěchal klučina, co se na odpočívadle taky zastavil a spolu s ním i místní policista. Poradili nám po nastartování vytočit motor do otáček a ono to fungovalo! A my jeli dál! Trochu v obavách, ale jeli....
Další krušná chvíle na sebe nenechala dlouho čekat....druhý den cesty, někdy k večeru jsme sjeli z dálnice a podle mapy (ano, klasické mapy, žádná GPS) pokračovali na cestu 108, která nás měla dovézt přes hory na další dálnici. Nějaké značky se slovem "Closed" jsme viděli, ale na žádné nebylo číslo 108.... a tak jsme po více než 50 mílích v horách dojeli k závoře s nápisem "Road closed"...  nesmáli jsme se.... na další cestu, která nás mohla vzít přes ony hory jsme se museli vrátit nějakých 200 mil.... radši jsme to ten den zapíchli, protože ráno moudřejší večera :)
Následující den byl balzámem na duši...nádherně slunečný, s cestou plnou view pointů a se slastným dosažením vysněného cíle - Bishopu.

Tendon Blok!!!

Výletníci

Climbers know...

No a pak už se jen lezlo, lezlo a lezlo (to shrneme v samostatném článku)....a když se nelezlo, tak se zewlovalo, cajdalo po městečku a okolí nebo válelo v bazénu s přírodní horkou vodou.

Bishop je městem mul kdo by nevěděl, mají je i ve znaku! :)

McDonald a vlajka nesmí chybět...

Ancient Bristlecone Pine Forest

Bydleli jsme v autíčku v místním low costovém lezeckém kempu s pohodovou atmosférou, krásným výhledem na hory a první řadou na západy a východy sluníčka.

V kempu

Noclehárna

Západ slunce z první řady :)

A Míša vyvařoval, takže jsme si jedli jako páni!

Prostě velká pohoda....deset dní uteklo jako voda...

Cestu zpět jsme si raději také rozložili do tří dnů, nechtěli jsme tu naši důchodkyni uhnat. Vzali jsme to přes Nevadu (oblast 51 neobjevena... :)), zastavili se v Lake Tahoe, oblíbeném rekreační resortu a taky v Renu, pouštním městě hazardu, ve kterém Míša zavzpomínal na jakýsi "Fallout" (hráči počítačových her asi budou vědět :-)) a ve kterém jsme si prošli podle Tripadvisoru pětihvězdičkovou procházku po nábřeží (byla asi tak krásnou jako ta kolem Ostravice :))

Lake Tahoe

Posledním zastavením na cestě "domů" byl Portland ve státě Oregon, město se spoustou mostů, mrakodrapů, bezdomovců a taky trochou té historie (nejvíc pobavil historický vítězný oblouk v antickém stylu z roku 1987....snaží se amíci, ale ta historie jim prostě chybí :)) Centrem Portlandu nás provázela ne zcela duševně zdravá bezdomovkyně, která nás velmi toužila fotit našim novým fotoaparátem....tuto laskavou nabídku jsme nevyužili :-D

Mosty v Portlandu

Portland downtown

Cool outdoor store

Poslední noc naší cesty jsme si ještě postáli v zácpách, což nám ale umožnilo pokochat se krásou nočního Seattlu, přespali jsme v botanické zahradě a ráno už byli zpátky v Kanadě. A rádi!!!

Krajina je v americe nádherná, záviděníhodná (a to jsme myslím zatím viděli úplný prd), americká nátura je úplně odlišná, člověk by si musel hodně zvykat.... země má takovou zvláštní atmosféru, mě nepříliš blízkou.... a kafe i koblihy mají příííííšerně sladké :-D

Tak tedy první větší výprava za námi, sláva nazdar výletu, dojeli jsme a jsem zase tu! Autíčko se nakonec ze záhadné poruchy hned další den zotavilo a nakonec celých 4938km statečně zdolalo! Jsme na něj pyšní!

Homolky supertrampové

  A teď už vzhůru na další whistlerovská dobrodružství!!!!