A jedeme!

8.7. ve 14 hodin vyrážíme z Ostravy směr Frankfurt (letíme přímým letem do Vancouveru, aby Kasíka nikde nepřekládali a byl to pro něj co nejmenší stres)... plán je jasný ... dojet co nejblíže k letišti, přespat v autě a ráno před letem pořádně vyvenčit a vyběhat Kasíka.
Cesta je pohodová a podaří se nám dojet až pár desítek kilometrů před letiště. V hotelu u parkoviště koukáme na fiasko Brazílie s Německem a následně ve vytrvalém dešti přečkáváme noc (Michal a Kasíno ve stanu, já s taťkou v autě). O spánku se moc nedá mluvit ... Ani ráno déšť neustává a my začínáme být trochu nervózní, kde a kdy Kasíka vyvenčíme, aby do letu stihl uschnout. ¨
Kolem desáté hodiny dorážíme na Frankfurtské mega letiště, zjišťujeme že po provedení check-in nám bude Kasík ještě předán k vyvenčení a těsně před odletem si ho převezmou ... prima to máme dost času.

Ještě vysmátí před letištěm

Ve 12 hodin už stojíme v několikrát zatočeném hadovi na check in. Kasík je vyvenčen, ale zatím nevyběhán. Konečně přicházíme na řadu ... "Na jak dlouho letíte do Kanady a za jakým účelem" ptá se slečna na přepážce ... Mišan ji s úsměvem povídá, že jedem na working holidays a že v Kanadě plánujeme být nejméně rok, načež si slečna vyžádá dokumenty prokazující, že máme pracovní povolení....Miša povídá: "No u mě to bude trochu problém, já jsem tento papír ztratil ... ale z ambasády psali, že to není problém, že se to ověří v počítači" ... slečna povídá: "No to teda je problém pane, nepustíme Vás bez toho do letadla. Tady slečnu (mě), která papír má ano, ale Vás ne!". "No počkejte..." povídám já "vždyť máme email z ambasády, ve kterém jasně stojí, že to nebude problém"....."Vždyť je to jen papír, nemůžete to ověřit v počítači" povídá Míchal....."Já tady nejsem od toho, abych něco ověřovala, prostě Vás pane neodbavím". Tepovku máme oba někde na 200. Následně se dožadujeme, aby slečna naši věc předala nadřízenému, který za námi asi po 20 minutách mučivého čekání přichází se slovy, že tohle řeší každý den, že ho to už fakt nebaví, že prostě máme mít potřebné dokumenty, kor když jedeme do země s takovou imigrací jako má Kanada, že jeho letecká společnost pak dostává vysoké pokuty, že dováží lidi bez papírů ... a tisíc dalších slov. Tepovka roste na 250, rudneme ... a co jako teď??? jedem dom? Mišan navrhuje, že si koupí zpáteční letenku a pojede jen jako turista a papíry vyřídíme přímo v Kanadě, načež úředník odvětí, že to teda ne, že jsme mu přece řekli, že tam jedem na rok a že to je podvod ... usuzujeme, že jsme v hajzlu.
Svůj proslov mladičký úředník zakončuje slovy, že v Berlíně potvrdili, že Michal vízum má, ať teda jdeme na check in k té původní slečně, že on si vypíše nějaké papíry, ale že by to teda jako vůbec nemusel dělat, že je to jen jeho dobrá vůle ... UUUUUUUFFFFFF ... s roztřesenýma rukama, provádíme check in, zbývá 45 minut do odletu letadla, Slečna z přepážky ještě prudí že má Kasík malou bednu a že kdyby chtěla může nám dělat problémy ... ÁÁÁÁÁÁCCHH ti němečtí úředníci ... Kasíka nám okamžitě berou a odvážejí, takže už ho nevyvenčíme a když ho vidím odjíždět po pásu s výrazem " Maminko, co mi to dělají?" hrnou se mi slzy do očí ... ale není čas, spěcháme na letadlo ... jsme tak vytřesení, že pořád něco hledáme a Michal dokonce zapomene příruční zavazadlo na kontrole :-D Za 15 minut odlet dobíháme hladoví a zbití na gate, stíháme rychle pojíst sandwich a už nás vezou do letadla, které je sice mrňavé, ale JSME V NĚM!!! A už nám nic nebrání v cestě do vysněné Kanady :)
Let trvá 10 hodin a 30 minut, já většinu času spím, Mišan trpí (proč při výrobě letadel nemyslí na lidi nad 2 metry??). Nad Grónském s úžasem sledujeme krásu matičky Země ....

V průběhu letu se i docela slušně nadlábneme, ale alkohol mají ty potvory placený ... takže slavností přípitek odkládáme na neurčito ...

16:45 kanadského času měkce dosedáme na zem a já jako jediná tleskám kapitánovi :)

Čekáme další  trable s imigračními úředníky, ale ejhle ... na kanadské straně se žádné problémy nekonají ... asi 20 minut čekáme než nám předají Kasíka, který je moc moc moc moc rád že nás vidí. Chvíli bloudíme po letišti a pak se konečně dostáváme ke správné úřednici, která je milá, rychlá a ochotná a tak jen vyřídí papíry, ani nám nekontroluje kufry (2 litry slivovice propašovány! Hurá!) a pouští nás vstříc novým dobrodružstvím. 

Před letištěm už čeká Tomáš, který nám na dalších pár dní poskytne azyl ... Díky moc! 

Tak jsme konečně tady!!!! A co bylo dál? ... o tom zas příště :-)