Vancouver city

Tak tedy.....bylo, nebylo.....a my jsme byli ve Vancouveru (3. největším městě Kanady), přesněji v Surrey, kde v domečku bydlí Tomáš s Martinem a holkama a kde jsme strávili první dvě kanadské noci. Po příletu jsme stihli jen malý nákup, dva kalíšky coly s rumem (Míša i nějaké slivovice) a sprchu, pak jsme všichni tři upadli do několika hodinového bezvědomí. Já se z něj probrala už kolem šesté hodiny a samou radostí a zvědavostí jsem už nezabrala a musela jsem vyrazit do ulic. Vzduch byl krásně voňaví, všude velká americká auto....JO! Přesně tak jsem si to představovala :) Když se z komatu probral i Míša, vyrazili jsme do centra vyřizovat. V plánu bylo najít Canada Services, kde vyřizují podklady nutné pro práci, založit si účet a koupit simku. Bylo nám řečeno, že Canada Services najdeme v centru na každém rohu, a tak jsme strejdu Googla s tímto nezatěžovali a rozhodli se použít instinkt...Ten nás dovedl přímo k impozantnímu Vancouverskému ježkovi (tak se přezdívá kopuli ve které sídlí "Svět vědy")... Ha! Tady to určitě bude...jenže ejhle, samá věda a Canada Services nikde...no nic...nechali jsme si poradit..."Jděte na Hastings street" povídal ochotný panáček pokladní. A tak jsme šli.

World of Science, Vancouver

Hastings street se nachází v Chinatown, což je údajně jakési "malé město ve městě", moc krásné :) V průvodcích po Vancouveru se o tomto místě dočtete většinou toto: "Čínská čtvrť je velmi příjemné místo, ale nevydávejte se tam sami po setmění. Obzvlášť nebezpečná je ulice East Hastings Street v okolí třídy Main Street a Public Library, té se vyhněte v noci obloukem." No naštěstí jsme tam nešli v noci, ale i tak se všude po zemi válela spousta lidí, někteří byli evidentně zcela mimo realitu, jiní zase vybalovali honosné kufry (které jim zjevně ještě před pár hodinami nepatřili) a prodávali co se dalo....všude byla cítit moč a marihuana....musím říct, že to byl silný zážitek. Chtěla jsem pořídit i nějaký ten obrázek, ale nenašla jsem odvahu vytáhnout mou "S5" z bezpečí tašky :) No co je ale hlavní: Canada Services zas nikde!
Trefili jsme to až na potřetí! A vše potřebné jsme s usměvavými úředníky vyřídili během 20 minut. Stejně snadno jsme získali i sim kartu a bankovní účet. Musím říct, že chování lidí (v porovnávám s evropany) je tu opravdu diametrálně odlišné. Třeba v bance se dočkáte přístupu a služeb hodných milionáře, i když na účtu máte jen pár korun..... nebo se vás prodavač zeptá, jak se vám vede... nebo uslyšíte děkovat cestující řidičům autobusů..... myslím, že se máme hodně co učit, lidé se tady k sobě chovají tak nějak hezčeji!
Díky hladkému průběhu všeho vyřizování nám zbyl i čas na procházku po pobřeží... níže pár obrázků .....

He! Tež má obě levé!

Stanley park beach

Mužik a já

Zatiší s mrakodrapy

My dva a ananas

Panoráma aneb ty baráky jsou tak velké, že se tam prostě celé nevešly!

Totálně uchození jsme dojeli zpět do Surrey a já se vydala ještě k jezeru s Kasíkem, protože to měl slíbené :) Homolka se zatím vydal na nákupy. A nakoupil! Toyotu Siennu, ročník 1999, v perfektní, páchnoucím a ulepeném stavu (první vroubek kanaďanů - na svůj majetek kašlou a klidně vám prodají úplně zaprasené auto, nebo pronajmou byt plný plísní....ale o tom jindy). A tak jsme přišli k Boo-Boo (v překladu bebínko, podle množství škrábanců a oděrek v laku naší krásky).

Do rodinného alba :-D

Ráno 11.7. se Michal vydal pořídit Boo Boo pěkné poznávací značky a zbytek dopoledne jsme pak strávili generálním úklidem. Stálo nás to spoustu zadrženého dechu a 4 dolary za 10 minut vysávání na pumpě, po kterých jsme se shodli, že se nemá nic přehánět a že mít vysáté celé auto je zbytečný přepych :)
Následovala maturita na čerpací stanici - Michal se toho ujal a já čekala hladký průběh, Po pár minutách co zíral na stojan a neměl se k tomu začít tankovat jsem se rozhodla jít mu na pomoc... Stojan byl plně automatizován a nabízel 3 druhy benzínu, zdálo se to prosté JENŽE: "Co to žere?" ptám se já."Hmm, nevím, nemáme k tomu žádné papíry" (techničák tu vůbec neexistuje) odpovídá mi Michal "Tak berem to nejlevnější", rozhoduju po česku. JENŽE ačkoli plně automatizovaný stojan krmíme naší kreditní kartou on ji stále odmítá papat? Jaktooo? Dyť peníze na ní jsou...
Po několika minutách hloubání a zmáčknutí celé řady knoflíků (mimo jiné jsem odklikla i  umytí auta :D) se jdu zeptat paní za kasou jak na to. A je to prosté, automaty jsou pro lidi se zákaznickými kartami a my jí jen dáme peníze a ono nám to pak už dá benzín. Ouu jééé.
S plnou nádrží opouštíme majestátný Vancouver a vyrážíme po Highway 99 - Sea to Sky rovnou do vysněného Squamishe.

What a lovely family!!!