středa 23. července 2014

Vancouver city

Tak tedy.....bylo, nebylo.....a my jsme byli ve Vancouveru (3. největším městě Kanady), přesněji v Surrey, kde v domečku bydlí Tomáš s Martinem a holkama a kde jsme strávili první dvě kanadské noci. Po příletu jsme stihli jen malý nákup, dva kalíšky coly s rumem (Míša i nějaké slivovice) a sprchu, pak jsme všichni tři upadli do několika hodinového bezvědomí. Já se z něj probrala už kolem šesté hodiny a samou radostí a zvědavostí jsem už nezabrala a musela jsem vyrazit do ulic. Vzduch byl krásně voňaví, všude velká americká auto....JO! Přesně tak jsem si to představovala :) Když se z komatu probral i Míša, vyrazili jsme do centra vyřizovat. V plánu bylo najít Canada Services, kde vyřizují podklady nutné pro práci, založit si účet a koupit simku. Bylo nám řečeno, že Canada Services najdeme v centru na každém rohu, a tak jsme strejdu Googla s tímto nezatěžovali a rozhodli se použít instinkt...Ten nás dovedl přímo k impozantnímu Vancouverskému ježkovi (tak se přezdívá kopuli ve které sídlí "Svět vědy")... Ha! Tady to určitě bude...jenže ejhle, samá věda a Canada Services nikde...no nic...nechali jsme si poradit..."Jděte na Hastings street" povídal ochotný panáček pokladní. A tak jsme šli.
World of Science, Vancouver
Hastings street se nachází v Chinatown, což je údajně jakési "malé město ve městě", moc krásné :) V průvodcích po Vancouveru se o tomto místě dočtete většinou toto: "Čínská čtvrť je velmi příjemné místo, ale nevydávejte se tam sami po setmění. Obzvlášť nebezpečná je ulice East Hastings Street v okolí třídy Main Street a Public Library, té se vyhněte v noci obloukem." No naštěstí jsme tam nešli v noci, ale i tak se všude po zemi válela spousta lidí, někteří byli evidentně zcela mimo realitu, jiní zase vybalovali honosné kufry (které jim zjevně ještě před pár hodinami nepatřili) a prodávali co se dalo....všude byla cítit moč a marihuana....musím říct, že to byl silný zážitek. Chtěla jsem pořídit i nějaký ten obrázek, ale nenašla jsem odvahu vytáhnout mou "S5" z bezpečí tašky :) No co je ale hlavní: Canada Services zas nikde!
Trefili jsme to až na potřetí! A vše potřebné jsme s usměvavými úředníky vyřídili během 20 minut. Stejně snadno jsme získali i sim kartu a bankovní účet. Musím říct, že chování lidí (v porovnávám s evropany) je tu opravdu diametrálně odlišné. Třeba v bance se dočkáte přístupu a služeb hodných milionáře, i když na účtu máte jen pár korun..... nebo se vás prodavač zeptá, jak se vám vede... nebo uslyšíte děkovat cestující řidičům autobusů..... myslím, že se máme hodně co učit, lidé se tady k sobě chovají tak nějak hezčeji!
Díky hladkému průběhu všeho vyřizování nám zbyl i čas na procházku po pobřeží... níže pár obrázků .....

He! Tež má obě levé!
Stanley park beach
Mužik a já
Zatiší s mrakodrapy
My dva a ananas
Panoráma aneb ty baráky jsou tak velké, že se tam prostě celé nevešly!
Totálně uchození jsme dojeli zpět do Surrey a já se vydala ještě k jezeru s Kasíkem, protože to měl slíbené :) Homolka se zatím vydal na nákupy. A nakoupil! Toyotu Siennu, ročník 1999, v perfektní, páchnoucím a ulepeném stavu (první vroubek kanaďanů - na svůj majetek kašlou a klidně vám prodají úplně zaprasené auto, nebo pronajmou byt plný plísní....ale o tom jindy). A tak jsme přišli k Boo-Boo (v překladu bebínko, podle množství škrábanců a oděrek v laku naší krásky).
Do rodinného alba :-D
Ráno 11.7. se Michal vydal pořídit Boo Boo pěkné poznávací značky a zbytek dopoledne jsme pak strávili generálním úklidem. Stálo nás to spoustu zadrženého dechu a 4 dolary za 10 minut vysávání na pumpě, po kterých jsme se shodli, že se nemá nic přehánět a že mít vysáté celé auto je zbytečný přepych :)
Následovala maturita na čerpací stanici - Michal se toho ujal a já čekala hladký průběh, Po pár minutách co zíral na stojan a neměl se k tomu začít tankovat jsem se rozhodla jít mu na pomoc... Stojan byl plně automatizován a nabízel 3 druhy benzínu, zdálo se to prosté JENŽE: "Co to žere?" ptám se já."Hmm, nevím, nemáme k tomu žádné papíry" (techničák tu vůbec neexistuje) odpovídá mi Michal "Tak berem to nejlevnější", rozhoduju po česku. JENŽE ačkoli plně automatizovaný stojan krmíme naší kreditní kartou on ji stále odmítá papat? Jaktooo? Dyť peníze na ní jsou...
Po několika minutách hloubání a zmáčknutí celé řady knoflíků (mimo jiné jsem odklikla i  umytí auta :D) se jdu zeptat paní za kasou jak na to. A je to prosté, automaty jsou pro lidi se zákaznickými kartami a my jí jen dáme peníze a ono nám to pak už dá benzín. Ouu jééé.
S plnou nádrží opouštíme majestátný Vancouver a vyrážíme po Highway 99 - Sea to Sky rovnou do vysněného Squamishe.
What a lovely family!!!

pátek 18. července 2014

A jedeme!

8.7. ve 14 hodin vyrážíme z Ostravy směr Frankfurt (letíme přímým letem do Vancouveru, aby Kasíka nikde nepřekládali a byl to pro něj co nejmenší stres)... plán je jasný ... dojet co nejblíže k letišti, přespat v autě a ráno před letem pořádně vyvenčit a vyběhat Kasíka.
Cesta je pohodová a podaří se nám dojet až pár desítek kilometrů před letiště. V hotelu u parkoviště koukáme na fiasko Brazílie s Německem a následně ve vytrvalém dešti přečkáváme noc (Michal a Kasíno ve stanu, já s taťkou v autě). O spánku se moc nedá mluvit ... Ani ráno déšť neustává a my začínáme být trochu nervózní, kde a kdy Kasíka vyvenčíme, aby do letu stihl uschnout. ¨
Kolem desáté hodiny dorážíme na Frankfurtské mega letiště, zjišťujeme že po provedení check-in nám bude Kasík ještě předán k vyvenčení a těsně před odletem si ho převezmou ... prima to máme dost času.
Ještě vysmátí před letištěm
Ve 12 hodin už stojíme v několikrát zatočeném hadovi na check in. Kasík je vyvenčen, ale zatím nevyběhán. Konečně přicházíme na řadu ... "Na jak dlouho letíte do Kanady a za jakým účelem" ptá se slečna na přepážce ... Mišan ji s úsměvem povídá, že jedem na working holidays a že v Kanadě plánujeme být nejméně rok, načež si slečna vyžádá dokumenty prokazující, že máme pracovní povolení....Miša povídá: "No u mě to bude trochu problém, já jsem tento papír ztratil ... ale z ambasády psali, že to není problém, že se to ověří v počítači" ... slečna povídá: "No to teda je problém pane, nepustíme Vás bez toho do letadla. Tady slečnu (mě), která papír má ano, ale Vás ne!". "No počkejte..." povídám já "vždyť máme email z ambasády, ve kterém jasně stojí, že to nebude problém"....."Vždyť je to jen papír, nemůžete to ověřit v počítači" povídá Míchal....."Já tady nejsem od toho, abych něco ověřovala, prostě Vás pane neodbavím". Tepovku máme oba někde na 200. Následně se dožadujeme, aby slečna naši věc předala nadřízenému, který za námi asi po 20 minutách mučivého čekání přichází se slovy, že tohle řeší každý den, že ho to už fakt nebaví, že prostě máme mít potřebné dokumenty, kor když jedeme do země s takovou imigrací jako má Kanada, že jeho letecká společnost pak dostává vysoké pokuty, že dováží lidi bez papírů ... a tisíc dalších slov. Tepovka roste na 250, rudneme ... a co jako teď??? jedem dom? Mišan navrhuje, že si koupí zpáteční letenku a pojede jen jako turista a papíry vyřídíme přímo v Kanadě, načež úředník odvětí, že to teda ne, že jsme mu přece řekli, že tam jedem na rok a že to je podvod ... usuzujeme, že jsme v hajzlu.
Svůj proslov mladičký úředník zakončuje slovy, že v Berlíně potvrdili, že Michal vízum má, ať teda jdeme na check in k té původní slečně, že on si vypíše nějaké papíry, ale že by to teda jako vůbec nemusel dělat, že je to jen jeho dobrá vůle ... UUUUUUUFFFFFF ... s roztřesenýma rukama, provádíme check in, zbývá 45 minut do odletu letadla, Slečna z přepážky ještě prudí že má Kasík malou bednu a že kdyby chtěla může nám dělat problémy ... ÁÁÁÁÁÁCCHH ti němečtí úředníci ... Kasíka nám okamžitě berou a odvážejí, takže už ho nevyvenčíme a když ho vidím odjíždět po pásu s výrazem " Maminko, co mi to dělají?" hrnou se mi slzy do očí ... ale není čas, spěcháme na letadlo ... jsme tak vytřesení, že pořád něco hledáme a Michal dokonce zapomene příruční zavazadlo na kontrole :-D Za 15 minut odlet dobíháme hladoví a zbití na gate, stíháme rychle pojíst sandwich a už nás vezou do letadla, které je sice mrňavé, ale JSME V NĚM!!! A už nám nic nebrání v cestě do vysněné Kanady :)
Let trvá 10 hodin a 30 minut, já většinu času spím, Mišan trpí (proč při výrobě letadel nemyslí na lidi nad 2 metry??). Nad Grónském s úžasem sledujeme krásu matičky Země ....




V průběhu letu se i docela slušně nadlábneme, ale alkohol mají ty potvory placený ... takže slavností přípitek odkládáme na neurčito ...

16:45 kanadského času měkce dosedáme na zem a já jako jediná tleskám kapitánovi :)
Čekáme další  trable s imigračními úředníky, ale ejhle ... na kanadské straně se žádné problémy nekonají ... asi 20 minut čekáme než nám předají Kasíka, který je moc moc moc moc rád že nás vidí. Chvíli bloudíme po letišti a pak se konečně dostáváme ke správné úřednici, která je milá, rychlá a ochotná a tak jen vyřídí papíry, ani nám nekontroluje kufry (2 litry slivovice propašovány! Hurá!) a pouští nás vstříc novým dobrodružstvím. 
Před letištěm už čeká Tomáš, který nám na dalších pár dní poskytne azyl ... Díky moc! 
Tak jsme konečně tady!!!! A co bylo dál? ... o tom zas příště :-)

středa 30. dubna 2014

Coming soon....

Již brzy se vydáme za dobrodružstvím do Kanady! Já - Renda a Míša -205 a taky náš čtyřnohý krasavec Cassanova Oasis of Peace. Jedeme na rok v rámci programu Working Holidays (WH), který je čím dál tím populárnější (letos byla kvóta 1300 osob obsazena za 30 minut!!!). Byly to nervy!
Našim plánem je hlavně hodně bouldrovat ve Squamishi a taky nějaké lyžování, turistika, práce, zlepšování jazyka.

Takže: Wait for it! It's gonna be legen.........dary!