Zima ve Whistleru, Happy holidays a taky New year!!!

Ahoj přátelé! Komu jsme nestačili osobně popřát, tak dodatečně přejeme plodný a veselý rok 2015!

Po návratu z Amériky jsme zase rychle skočili do Whistlerovské reality, pomalinku se začala rozjíždět zimní sezóna, Míša zakotvil na novém pracovišti, Whisky Jack Resort, a je z něj teď maintenance guy - ano milé děvčata, to je ten chlapík co čistí bazény, vířivky, vyměňuje žárovky, opravuje domácí spotřebiče a prostě když se něco po**** Mike (to má na jmenovce :)) to dokáže opravit!!! Jsem na něho opravdu pyšná, protože tuto zodpovědnou pozici jen tak nějaký čech nedostane.

U mě v oblasti pracovní nic nového. Než přišla main season, stihla jsem ještě pár šichet v prádelně a nějaké to venčení hafíků (na obrázcích níže pár mých ušatých klientů). Teď už více méně jen masíruju a docela mě to baví (asi hlavně díky tomu finančnímu ohodnocení :))

Franklin - 4 měsíční jezevčík, přemožitel mistra Yody

Ben - 4 měsíční výmarský ohař, nejklidnější štěně ever :)

A po práci legraci!! Když už jsme v té Canadě, zemi hokeje, řekli jsme si, že musíme vidět NHL zápas... 25.11.2014 hostili zdejší Vancouver Canucks New Jersey a za ty hraje sám velký pan Jágr! Kolega nám sehnal lísky a tak jsme šli! A byl to velký zážitek! Ale shodli jsme se, že sledovat hokej v televizi je možná trochu větší zábava, ti komentátoři přece jen chyběli :)

Efekty velkolepé!

Vidíte ho, Jardu? Hrál parádně!

 

Cestou na zápas jsme se ještě zastavili vyzkoušet lyžáky, které byly posledním chybějícím kouskem mé zimní výbavy. Modlila jsem se ať mi jsou, protože to byly moje vysněné a slečna je prodávala za skvělou cenu ...a víte co? Pasují mi jako ulité! Tak teď máme s Míšou stejné a už mu je nemusím závidět :)

Výbava kompletní a zima může začít!! Za nekřesťanské peníze jsme zakoupili sezónní skipasy (aspoň že Míšovi na něj v práci přispějí) a 1.12. už jsme si to poprvé drandili po sjezdovkách dolů. Středisko je parádní, obrovské, výhledy dech beroucí, ale žádný super prašan se zatím nekonal...tak snad se dočkáme. Já v pondělí odjezdila svůj už 10. den a Míša tuším 8. Plán je odjezdit aspoň 40 dní (teda to je můj plán, Míša tuším žádný plán nemá). Ať se taky pokocháte tak takhle krásně to tam nahoře vypadá!

 

 

Výhled na Whistler village

Jersey Cream

7th Heaven

7th Heaven

Whistler Peak

No není to ráj? A ten vzduch jak je čistý! A toho sněhu! Zima ve Whistleru je opravdu zážitek :)
Večer odhážete sníh, namažete záda, ráno se sejdete se spolubydlícíma v obýváku u okna a radujete se jak tam zas kydá!!! :)

Dneska už náš domek přes tu kopu ani nejde vidět :-D

Je to BOMBA! .... No a teď k těm Vánocům a oslavám nového roku.

Přípravy na Vánoce jsme letos nepodcenili a náš stůl už od první adventní neděle zdobil mnou vlastnoručně vyrobený adventní věnec!

Každou neděli jsme poctivě zápálili svíčku (jen jednou teda až v pondělí :-D) a dali si svařené víno červené. Napekli se perníčky a taky linecké a den před Štědrým dnem jsme se pustili do příprav salátů, aby byly řádně uležené.  Míša sehnal stromek (víc říkat nebudu :D) a aby nebyl zcela prázdný, dali jsme na něho aspoň světýlka.

Přípravy v plném proudu

Výsledek mého snažení

U štedrovečerní tabule se nás nakonec sešlo 11+ Kasík, pěkná mezinárodní skupinka, češi v převaze. Podávala se hrachová a Martyho čočková polévka, bramborový salát tradiční i ve veganské variantě a ryby všeho druhu (i ty sojové).

Veselé Vánoce

Veganský kluk a plnotučná holka - naše salátky a raw rumové koule

Stromeček a DÁRKY!

Jedlo se, pilo se, klábosilo se, zpívalo se, koukalo se na pohádku, rozdávali se dárky (nejvíc jich samozřejmě dostal ten nejhodnější z nás, Kasík) a všichni jsme se hodně smáli! Byl to moc hezký a příjemný večer! Ti méně šťastní z nás šli druhý den ráno do práce, ti šťastnější lyžovat...

Po Vánocích nám začal v práci blázinec a proto na nějaké velké oslavy příchodu nového roku nezbyla energie. Silvestr jsme strávili poklidně doma s Verčou a Martym. Samozřejmě nechyběli česnekové jednohubky (aspoň nějaká vzpomínka na naše milované silvestry na chatě) a šampaňské (letos pouze dětské, alkohol nám nesvědčí). O půlnoci jsme si ťukli, koukli na pár ohňostrujů z okna a šlo se spát :)

Skoro jako ty od Mařky!

Silvestrovské zátiší

Šílenství v práci už naštěstí pominulo a že jsme to všechno tak pěkně zmákli, zasloužíme si teď i trochu té pohody!

Tak ahóóój, čáááu zase příště!

Bishop bouldering (autor Michal, korektura Renda)

Zdarec palec. Aby bylo vyprávění o našem tripu kompletní, je třeba doplnit hlavní část a to lezení v Bishopu. Kdo tam již byl, ten může přestat číst, protože ví co příjde. Nádhera, paráda, bomba, mega, super....atd. Je to tak, nekecám :-) Ale pěkně po pořádku. 

První den v Bishopu byl pro nás zároveň i prvním lezeckým dnem. Unavení po dlouhé a "strastiplné" cestě jsme zamířili do nejbližších skal s tím, že název oblasti (Happy boulders) se přece musí zakládat na pravdě. S rohlíkem na tváři a zapůjčeným průvodcem v rukách jsme vyběhli k prvním bouldrům a začali mezi nimi radostně pobíhat, osahávat je a odhadovat jejich obtížnost. Klasika v nové oblasti. Zkusili jsme pár lehčích věcí a vytipovali bouldry, které nás určitě pustí. To, že to zatím nešlo ani nakrokovat, jsme připisovali mo(mentální) únavě....Klasika v nové oblasti.

Happy Boulders

Výhled z Happy Boulders

Oblast Happy boulders vypadá jako obrovská trhlina v kopci se stovkami kamenů rozházených uvnitř. Kdyby člověk šel v noci okolo a netušil co je před ním, tak zhučí přímo do oblasti.   

Kameny jsou z načervenalé vulkanické horniny, která tvoří nejrůznější dirky všech myslitelných velikosti a tvarů, obliny beroucí i neberoucí, kousavelé lišty a bizardně tvarovaná madla. Myslím, že oblast není úplně vhodná pro začínající lezce, ale pokud člověk leze cca 6C a víc tak je v úplném ráji. Byli jsme z této oblasti tak nadšení, že jsme se tam vydali i následující den. Vylezli jsme si pár krásných šutrů a dali spoustu pokusů do projektů.

Ketron Classic, V4

Kling And Smirk, V2

Protože jsme byli pořád nějací slabí a protože hlásili asi 40stupňů, rozhodli jsme se dát třetí den půl dne rest. Zašli jsme si do města, kde jsme si hned v prvním outdoor shopu zakoupili vlastního průvodce a v dalším asi hodinu slintali nad průvodcema na ostatní bouldrové oblasti v USA (Joshua tree atd.). Odpoledne jsme se vydali opět do Happies, kde Reňa nazkoušela poslední kroky svého projektu Beer Tumor, V3 a já krokoval začátek bouldru Dance the Night Away, V11 (že by jednou moje první 8a???) a vylezl si variantu bouldru Rave (V7) ze stoje za V5.

Rave, varianta V5

Krokování Beer Tumor, V3

Následující den jsme zavítali do nové oblasti s poněkud neveselým, ale o to pravdivějším názvem Sad Boulders. Celý den se nesl v duchu nepochopení obtížnosti bouldrů a tápání po správném software. I tak se nám ale podařilo utrhnout z boulderingového stromu života pár skvostů...Já dal místní klasiku Molly, V5 a Shizam Sit ve verzi za V7 (pokud bych dokázal začít níže tak by to bylo V9 a úplně od začátku V11, tak třeba příště). Reňa znechucená krokováním V0 si nakonec spravila náladu přelezením stropového boulderu The Space Suit, V3.

Shizam Sit, V7

The Space Suit, V3

Po restu jsme se rozhodli pro další objevitelskou výpravu a to do Buttermilks. Příjezd do oblasti po 3 mílovém tankodromu z nás málem vytřepal duši, ale odměnou nám byla nádherná scenérie dinosauřích vajec a zasněžených vrcholků hor v pozadí.

Buttermilks main area

Scéna s rohlíkem a průvodcem v ruce se opět opakovala a první Highbally na sebe nenechaly dlouho čekat....ten za V1 ještě šel, v tom za V2 už Reňa začala bojovat s hlavou. Byla to fakt docela výška a bouldrování tím nabíralo nových rozměrů. Vylezli jsme si pár "lehčích" bouldrů, nejtežší z nich byl Funky Tut za V3, který nám paradoxně nejtěžší nepřišel. Já dal pár solidních pokusů v místní, sluncem rozpálené klasice Iron man, V4 (který si původně vyhlídla Reňa) ve Verdad, V5 a v Bowling Pin Sit Start za V6. Žádný přelez se bohužel nekonal. Za celý den jsme stihli projít jen malou část hlavní oblasti Buttermilks, i to však stačilo k naprosté devastaci kůže.

Unnamed V1

Verdad, V5

Hager Arete, V0

Shodli jsme se, že Buttermilks je naprosto dechberoucí oblast....ve všech směrech....občas vám dech vyrazí výhled, občas nedýcháte strachy, občas bolestí na ostrých lištách a občas vám ho vyrazí obtížnost bouldru. I když jsme nic těžkého nepřelezli, zalezli jsme si parádně a užili si nádhernou scenérii.

Další lezecký den jsme se vydali do starých známých Happies. Tento zvláštní den si budu pamatovat ještě hodně dlouho (Reňa asi taky). Od rána jsem sbíral vpodstatě vše co jsem vyzkoušel. Po rozlezech za V1 až V3 jsem poslal na třetí pokus silový The Clapper V6 a v podobném duchu další V6 bohužel Unnamed a pak ještě Not Another Brit In Bishop V7 a Stroking the Walrus V7. Reňa se bohužel ten den trápila, a tak to zkoušela jen v lehčích věcech.

The Clapper

Následoval rest... město, nějaký národní park či co a odpočinek v horkých pramenech...

Po restu se karta obrátila a prozměnu to kosila zase Reňa. Nejdřív poslala svůj projekt Beer Tumor V3, který ji trápil od prvního dne a hned nato poslala i variantu Beer Tumor Right za V4. Aby toho nebylo málo přidala ještě Baroque, V3 po dírkách a místní klasiku Solarium, V4.  Masakr! :)

Beer Tumor Right, V4

Solarium, V4

Já poslal taky jednu klasiku Captain Hook, V5 (můj software jen pro velké nebo krutě silné) a posnažil jsem se v Therapy, V8. Bohužel chyběla vytrvalost a ještě že tak, protože jsme na konec v průvodci zjistil, že boulder vlastně začíná ještě víc vlevo než jsme ho nastupoval já.....

Poslední lezecký den jsem se už jen poflakovali po Buttermilks a utvrzovali se v tom, že je třeba přes zimu opravdu pilně trénovat. Chtěli jsme dát ještě jeden lezecký den ve vzdálenější oblasti Pocketopia, ale začalo pršet, tak jsme si tam bouldry jen obkoukli a zase někdy příště....

Deštivý odjezd z Pocketopia

Shrnuto podrženo - zalezli jsme si skvěle a v Bishopu jsme rozhodně nebyli naposledy (už máme i klubovou kartu v místním obchoďáku)

Já: 4x V5, 3x V6 a 3x V7

Renda: 4x V3 a 3x V4 (jedno ještě přidala ve Squamishi po cestě zpátky do Whistleru)

a oba nespočet lehčích .... dost dobrý ne?

PS: A když už jsme hovno lezli, tak jsme aspoň dobře vypadali!

Dokonalé sladění topu a bot!

Novinky ze zámoří a první velká cesta

Dneska toho bude hodně! Takže uvařit čajíček, nohy do tepla a jdeme na to!!

Asi jsem to minule nezmínila, ale sotva jsme se nastěhovali do domečku na Blueberry hill a trochu se tam zabydleli, bylo nám oznámeno, že se na konci října budem muset zase vystěhovat...really??? Really!! Byl to trochu stres, protože momentálně je ve Whistleru téměř nemožné sehnat ubytování, navíc jako pár a se psem......ještě že máme ty kamarády a dobrou karmu! Bydlení se našlo!!
Domek nám sice trochu padá na hlavu, z pokoje (který před úpravami připomínal spíše smrduté doupě) máme výhled do skladiště a na koupelnu je nás 5, ale je to skvělá lokalita a spolubydlící jsou prima...
Kdo by chtěl virtuální návštěvu našeho kamrlíku kuk na video (nafotit to nešlo jak je to malé :-D)

Konec října jsme kromě stěhování trávili taky dobrovolničením. Konkrétně jsme pomáhali s přípravami Haunted House neboli strašidelného domu na Halloween (v onen strašidelný dům se na týden proměnil ten dům ve kterém teď bydlíme). Za odměnu jsme si pak mohli zastrašit a užít si pravý Halloween! A byla to velká legrace děsit lidi....být tím, kdo domkem procházel, s prázdnýma gaťkama bych asi nevyšla :-D

Kdo nepoznal Míšu?

Ano, ta dáma v šatech jsem já!!

Zahrála jsem si i na zombií :)

My všichni strašáci! (já teda na této fotce chybím...)

Kdo by se chtěl o projektu Haunted House dozvědět víc a kouknout i na fotky z baráku a zahrady ať si na fejsíčku najde stránku Whister Haunted House!

Většinu října bylo ve Whisteru opravdu ošklivo, silně pršelo a tak už jsme se nemohli dočkat až odtud vypadnem a užijeme si ještě trochu tepla.....v Bishopu, v Californii...
V neděli 2. listopadu cca v 11h bylo autíčko nabalené a my připraveni vyrazit na naši první velkou cestu :) Na hranicích jsme byli co by dup, vyřízení mého turistického víza proběhlo také hladce (úředník byl sice totálně zpruzený, ale alespoň rychlý) a už jsme stáli na americké půdě.....pro mě to byl zvláštní pocit... opravdová Amerika! Ta co ji znám z filmů a seriálů....WOW!

Kanadsko-americká hranice

Do cíle zbývalo asi 1700km, které jsme se rozhodli rozložit do několika dní a vzít to po údajně nádherném oregonském pobřeží Pacifiku.....jestli je opravdu tak nádherné jsme bohužel nezjistili, protože nám celou dobu lilo jako z konve....po pár stech mil jsme to vzdali a vrátili se do vnitrozemí na dálnici....snad příště :)

Aspoň rychlý kuk na rozbouřený oceán ...

 na písečné duny....

a na Santovy sobíky :)

Cesta vnitrozemím nakonec zas taková nuda nebyla, i na ní se nám naskytly krásné výhledy....autoturistika není vůbec špatný sport! :-D

Jak už to tak na správných výletech bývá i my jsme si užili krušné chvíle....první přišla hned první večer, kdy se nám po krátkém zastavení na odpočívadle nějakou dobu nedařilo nastartovat autíko....teda jako nastartovat šlo, ale vzápětí zase umřelo....povím vám, chvíli jsem se bála že se žádný Bishop konat nebude a že budem rádi, když se nějak dostaneme zpátky do Kanady.... na pomoc nám ale přispěchal klučina, co se na odpočívadle taky zastavil a spolu s ním i místní policista. Poradili nám po nastartování vytočit motor do otáček a ono to fungovalo! A my jeli dál! Trochu v obavách, ale jeli....
Další krušná chvíle na sebe nenechala dlouho čekat....druhý den cesty, někdy k večeru jsme sjeli z dálnice a podle mapy (ano, klasické mapy, žádná GPS) pokračovali na cestu 108, která nás měla dovézt přes hory na další dálnici. Nějaké značky se slovem "Closed" jsme viděli, ale na žádné nebylo číslo 108.... a tak jsme po více než 50 mílích v horách dojeli k závoře s nápisem "Road closed"...  nesmáli jsme se.... na další cestu, která nás mohla vzít přes ony hory jsme se museli vrátit nějakých 200 mil.... radši jsme to ten den zapíchli, protože ráno moudřejší večera :)
Následující den byl balzámem na duši...nádherně slunečný, s cestou plnou view pointů a se slastným dosažením vysněného cíle - Bishopu.

Tendon Blok!!!

Výletníci

Climbers know...

No a pak už se jen lezlo, lezlo a lezlo (to shrneme v samostatném článku)....a když se nelezlo, tak se zewlovalo, cajdalo po městečku a okolí nebo válelo v bazénu s přírodní horkou vodou.

Bishop je městem mul kdo by nevěděl, mají je i ve znaku! :)

McDonald a vlajka nesmí chybět...

Ancient Bristlecone Pine Forest

Bydleli jsme v autíčku v místním low costovém lezeckém kempu s pohodovou atmosférou, krásným výhledem na hory a první řadou na západy a východy sluníčka.

V kempu

Noclehárna

Západ slunce z první řady :)

A Míša vyvařoval, takže jsme si jedli jako páni!

Prostě velká pohoda....deset dní uteklo jako voda...

Cestu zpět jsme si raději také rozložili do tří dnů, nechtěli jsme tu naši důchodkyni uhnat. Vzali jsme to přes Nevadu (oblast 51 neobjevena... :)), zastavili se v Lake Tahoe, oblíbeném rekreační resortu a taky v Renu, pouštním městě hazardu, ve kterém Míša zavzpomínal na jakýsi "Fallout" (hráči počítačových her asi budou vědět :-)) a ve kterém jsme si prošli podle Tripadvisoru pětihvězdičkovou procházku po nábřeží (byla asi tak krásnou jako ta kolem Ostravice :))

Lake Tahoe

Posledním zastavením na cestě "domů" byl Portland ve státě Oregon, město se spoustou mostů, mrakodrapů, bezdomovců a taky trochou té historie (nejvíc pobavil historický vítězný oblouk v antickém stylu z roku 1987....snaží se amíci, ale ta historie jim prostě chybí :)) Centrem Portlandu nás provázela ne zcela duševně zdravá bezdomovkyně, která nás velmi toužila fotit našim novým fotoaparátem....tuto laskavou nabídku jsme nevyužili :-D

Mosty v Portlandu

Portland downtown

Cool outdoor store

Poslední noc naší cesty jsme si ještě postáli v zácpách, což nám ale umožnilo pokochat se krásou nočního Seattlu, přespali jsme v botanické zahradě a ráno už byli zpátky v Kanadě. A rádi!!!

Krajina je v americe nádherná, záviděníhodná (a to jsme myslím zatím viděli úplný prd), americká nátura je úplně odlišná, člověk by si musel hodně zvykat.... země má takovou zvláštní atmosféru, mě nepříliš blízkou.... a kafe i koblihy mají příííííšerně sladké :-D

Tak tedy první větší výprava za námi, sláva nazdar výletu, dojeli jsme a jsem zase tu! Autíčko se nakonec ze záhadné poruchy hned další den zotavilo a nakonec celých 4938km statečně zdolalo! Jsme na něj pyšní!

Homolky supertrampové

  A teď už vzhůru na další whistlerovská dobrodružství!!!!